Přečtete si recenze Krkonošských bud a vyberte si, kde strávíte svou dovolenou v Krkonoších. Na tomto blogu se dozvíte na které krkonošské boudě nejlépe vaří, kde si dáte dobré pivo, kde vás ubytují třeba jen na jednu noc a kam naopak vůbec nejezděte.

středa 29. ledna 2014

Rennerova bouda

Rennerova bouda se Sněžkou
Rennerova bouda se Sněžkou
Rennerova bouda se nacházela na Bílé louce v Krkonoších na svahu Luční hory v nadmořské výšce 1400m. Kolem vede Stará Bucharova cesta ze Svatého Petra po svahu Kozích hřbetů k Luční boudě. Po boudě na Sněžce to byla druhá nejvýše položená bouda v české části Krkonoš.
Bouda byla postavena bratry Ignácem a Augustem Rennerem. Tento rod přišel z Alp v době okolonizace Krkonš v 16. století. U nájemníků Luční boudy, kteří byli blízkými příbuznými, stavba vyvolala obavy z konkurence. Stavbě se proto snažili zabránit. Došlo to až tak daleko, že jednoho z bratří hodili do jámy na hašení vápna.

Rennerova bouda
Na místě Rennerovy boudy zbyly jen základy

Byla to typická letní bouda. Hlavní stavební materiál byly dřevěné trámy těsně sesazené se spárami vyplněnými mechem, zatřenými jílem, zevnitř obložené prkny, která byla použita i na podlahu. Část stěn byla kamenná. Návětrné stěny severní a západní byly pokryté šindelem. Střecha byla zatížena kameny. Pro zmírnění odporu větru neměla štíty.

Rennerova bouda a Vysoké kolo na horizontu
Rennerova bouda a Vysoké kolo na horizontu

V létě zde bylo ustájeno až 40 kusů hovězího dobytka, který se pásl v okolí boudy. V roce 1880 byla přestavěna na celoročně obyvatelnou boudu a byla vybavena hostinskými pokoji. V roce 1886 byla přistavěna typická krkonošská veranda s výhledem na Bílou a Čertovu louku. V roce 1899 a 1906 následovalo další zvýšení ubytovací kapacity. Později odkoupena bratry Bönischovými z Luční boudy, čímž dlouholetá rivalita skončila.
V době všeobecné mobilizace byla bouda obsazená hlídkami československé armády. Po mnichovské dohodě armáda boudu 2. října 1938 opustila a bouda stejně jako nedaleká Luční vyhořela. V době okupace započal pan Gustav Bönisch novou výstavbu, postavil hrubou stavbu bez střechy, stavbu však nedostavěl. V roce 1950 byla stavba rozebrána. Materiál z boudy byl přemístěn k boudě Výrovce pomocí vojenské lanovky.
Po boudě zbyla plošina se zbytkem základů a vyvěrající pitný pramen.

úterý 28. ledna 2014

Petrova bouda

Petrova bouda
Petrovka pár let před osudným požárem

Petrova bouda, lidově Petrovka a dříve také německy Peterbaude se nacházela ve středních Krkonoších v nadmořské výšce 1288 m. n. m. Stála jen pár set metrů od státní hranice s Polskem a nedaleko jedné z nejznámějších hřebenových tras, červeně značené Cesty česko-polského přátelství. Petrova bouda byla ještě 31.7. 2011 společně s Labskou boudou a Martinovou boudou nejvýše položeným obydlím ve Špindlerově mlýně. Petrova bouda má za sebou úžasnou historii s tisíci spokojenými hosty.

Dne 1.8. 2011 Petrova bouda vyhořela do základů a s ní i 200 let historie. Vyšetřování na místě Petrovy boudy dokázalo úmyslné zapalení, do dnešních dnů nebyl nikdo potrestán ani obviněn.

Více o posledních dnech Petrovy boudy se dočtete na webu Petrovy boudy www.petrovabouda.cz.

pondělí 27. ledna 2014

Liščí bouda

Liščí bouda v zimě
Liščí bouda v zimě

Liščí bouda patřila mezi nejpřednější hřebenové boudy v Krkonoších, jak co do kapacity, tak co do úrovně služeb až do svého zániku roku 1948, kdy vyhořela a již nikdy nebyla obnovena. Liščí bouda se nacházela pod Liščí horou na louce opět pojmenované podle zrzavého zvířete, tedy na Liščí louce. Dnes na Liščí louce stojí Lyžařská bouda a bouda Prvosenka.
Pod Liščí horou provozovali ve své chalupě Zinneckrové již před rokem 1900 hospodu. Stavení ležící v nadmořské výšce 1250 m. n. m. koupil roku 1908 Johann Fisher, rodák ze Zadních Rennerovek. Z prosté chalupy postupně vybudoval jeden z největších hotelů v Krkonoších. Johann Fisher dříve pracoval jako pasák dobytka na Hamplově boudě. Nakonec se mu podařilo zakotvit na Luční boudě u rodiny Bönschů, kde pracoval jako domovník a měl příležitost poznávat všechny stránky a tajemství provozování horské boudy v Krkonoších.

Liščí bouda na staré pohlednici
Liščí bouda na staré pohlednici

Později Johann Fisher přistavěl ještě mohutné levé a pravé křídlo. Po rozšíření měla Liščí bouda 75 lůžek, telefonní spojení, centrální vytápění, koupelny s tekoucí studenou i teplou vodou a dokonce garáže. Navštěvovali ji zejména zámožní hosté z Prahy, kteří přijížděli vlakem do Svobody nad Úpou.

Lyžaři před Liščí boudou
Lyžaři před Liščí boudou
Johann Fischer jako jedenasedmdesátník roku 1939 zemřel a jeho bouda ho přečkala jen o devět let. Po roce 1945 byla bouda stejně jako ostatní zkonfiskována. Liščí bouda z nezjištěných příčin do základů vyhořela 1. července 1948, vedoucí boudy Jan Duben v předchozích letech působil na jiných dvou boudách (Havlově boudě a Výrovce), které shodou okolností také v době jeho působení vyhořely.

sobota 25. ledna 2014

Kovárna

Bouda Kovárna v Obřím dole
Bouda Kovárna v Obřím dole

Bouda Kovárna (německy Bergschmiede) stávala na jihozápadním svahu Sněžky v Obřím Dole na cestě z Pece pod Sněžkou na Sněžku ve výšce cca 1 030 m nad mořem.
Původně to byla horská kovárna pro potřeby důlní činnosti, v mapách doložena od roku 1568. Později byla střídavě využívána pro potřeby důlní činnosti a turismu. V roce 1979 byla bouda zbourána a již nebyla obnovena. Důlní dílo stejného jména, které se nachází poblíž boudy, je od roku 2004 zpřístupňováno veřejnosti. Prohlídky pořádá Česká speleologická společnost Albeřice, objednávky zajišťuje informační centrum Veselý výlet.

pátek 24. ledna 2014

Klínová bouda

Klínová bouda
Bývála Klínová bouda, nyní je na jejím místě pitný pramen

Klínové boudy (německy se nazývaly Keilbauden) jsou odlehlá enkláva v Krkonošském národním parku. Rozkládají se na jižním svahu na louce nad Klínovým potokem asi jeden kilometr západně od Bufetu na rozcestí a tři kilometry jihovýchodně od horní stanice lanové dráhy Svatý Petr - Pláně. Louku křižuje několik značených turistických cest. Názvy Klínové boudy a Klínový potok mají údajně svůj původ v historické výrobě dřevěných klínů, které se používaly v blízkých dolech.

Většina chat sloužila historicky jako obydlí a hospodářství zde žijících obyvatel. V době největšího rozkvětu zde žilo několik desítek obyvatel a Klínové boudy byly samostatnou obcí s vlastním starostou. Obyvatelé byli především německé národnosti. Po druhé světové válce se díky odsunu německých obyvatel enkláva téměř vylidnila. Některé domy se postupně přeměnily na soukromé chaty, některé sloužily jako podniková rekreační zařízení a další se staly majetkem sportovních klubů.
V 70. a 80. letech 20. století byly chaty poměrně hodně navštěvovány. V té době byly atraktivnější především díky omezeným možnostem cestování do zahraníčí a omezeným možnostem sjezdování. V důsledku odstranění těchto omezení po roce 1989 a navíc generační výměny docházelo od roku 1990 k postupnémi snižování návštěvnosti.
Nejvýše položenou chatou byla Klínová bouda, která vyhořela v roce 1970. Na jejím místě je dnes studánka a přístřešek pro turisty.

čtvrtek 23. ledna 2014

Jestřábí boudy

Jestřábí boudy na Zlatém návrší
Jestřábí boudy na Zlatém Návrší

Jestřábí boudy byl název pro zaniklou skupinu Krkonošských bud, které se nacházely jihozápadním směrem od dnešní Mohyly Hanče a Vrbaty v nadmořské výšce 1380 metrů.
Jestřábí boudy byly vybudovány v druhé polovině třicátých let a zprvu sloužily jako kasárna vojenské jednotky střežící severovýchodní hranici v objektech československého opevnění budované v tomto prostoru. Jestřábí boudy se skládaly z pěti objektů. Čtyři z nich byly objekty ubytovacími. Jednalo se o typizované stavby, které byly původně určené pro výcvikový vojenský tábor ve Vyškově. Pátý objekt byl skladovací. Termín dokončení celého komplexu byl stanoven na 1. srpna 1938. K zásobování bud měla sloužit nedaleko končící Masarykova horská silnice. V případě nesjízdnosti silnice měla být doprava realizována pomocí plánované a nikdy nevybudované lanové dráhy z Dolních Míseček. Dolní stanice dráhy se měla nacházet v prostoru soutoku Jizerky a Kotelského potoka.

Skupina Jestřábích bud
Polární stanice Jestřábí boudy

V roce 1938 podnikl německý přírodovědec dr. Kurt Herdemerten výpravu do západního Grónska. Po svém návratu si Jestřábí boudy vybral jako výzkumnou základnu z důvodu podobnosti okolní krajiny se severskou tundrou. Během druhé světové války začala základna sloužit k válečným vědeckým účelům. Po návrhu tehdejšího vedoucího dr. Hanse Knoespela z roku 1942 zde byla zřízena vojenská polární škola cvičící adepty pro službu na německých tajných polárních meteorologických stanicích.

Provozovatelem Jestřábích bud se po druhé světové válce stal podnik Interhotel Krkonoše. Čtyři ubytovací budovy sloužili nadále ubytování rekreantů, z páté vznikla restaurace. Byl zde vystavěn malý lyžařský vlek. V sedmdesátých letech sloužily Jestřábí boudy již jen jako ubytovna dělníků pracujících na výstavbě Labské boudy. Dvě budovy vyhořely, první začátkem 50. let a druhá roku 1970. Definitivní uzavření bud zapříčinil fakt, že odpadní vody byly vypouštěny přímo bez jakékoliv úpravy a to v nejcennější partii Krkonošského národního parku. V roce 1986 byly v režii KRNAPu strženy a odstraněny. Dnes zde stojí trafostanice a garáž sloužící nedaleké Vrbatově boudě.

středa 22. ledna 2014

Havlova bouda

Havlova bouda v Krkonoších
Havlova bouda v Krkonoších

Havlova bouda je dnes již neexistující horská bouda v Krkonoších. Nacházela se v těsném sousedství chaty Výrovka. Stavba byla dokončena v roce 1930 za pomoci generála Františka Havla a vyhořela v roce 1946.
Havlova Bouda se nacházela v sedle mezi Luční horou a Zadní planinou jihozápadně od Luční boudy ve výšce 1360 m n. m. Nachází se zde významná křižovatka turistických cest ze Špindlerova Mlýna do Pece pod Sněžkou, z Luční boudy na Liščí horu nebo do Vrchlabí.


Havlovka v Krkonoších
Havlovka v létě

Havlova bouda patřila Lyžařskému klubu Svazu československých důstojníků. Bouda byla s Výrovkou spojena krytou chodbou. Mezi lety 1937 a 1938 se severně od boudy nacházela úhlová stanice vojenské nákladní lanové dráhy Pec pod Sněžkou - Luční hora, po které se v kleči zachovala prohlubeň. V době 2. světové války zde hospodařila rodina Bönschů z Luční boudy, boudy byly pod německou vojenskou zprávou. Po válce boudy převzala československá armáda, která je pronajala Janu Dubnovi. Dne 17. října 1946 se pokoušel domovník rozehřát ohněm v garáži pásové vozidlo, čímž zapálil Havlovu boudu, která pak shořela. Rychlým zásahem hasičů se podařilo zachránit Výrovku, která však po pár měsících také vyhořela.

Havlova Bouda již nebyla nikdy obnovena.

úterý 21. ledna 2014

Davidovy boudy

Davidovy boudy
Davidovy boudy s terasou
Davidovy boudy byly založeny koncem 18. století krkonošským rodákem Davidem Krausem, podle kterého se celá luční enkláva pojmenovala Davidovy boudy. Horalé brzy jméno Davidsbauden zkomolili ve zdejším dialektu na Davdebauden, což se začalo psát jako Daftebauden, česky Daftovy boudy. Velké seniště se v druhé polovině 19. století rozdělilo na tři části. Dolní louku tvořily Davidovy boudy se známou, ale dnes již neexistující Davidovkou.

Zasněžené Davidovky
Zasněžené Davidovky

Davidovy boudy ve své konečné podobě sloužily až do počátku devadesátých let, kdy je tehdejší majitel nechal zchátrat.

Enkláva Davidových bud
Enkláva Davidových bud

V roce 2008 koupila objekt společnost P.H.A. a zahájila rozsáhlou rekonstrukci, která spočívala v úplné demolici původních Davidových bud a výstavbě apartmánového domu na původním půdorysu.
Novodobé apartmány Davidovy boudy
Apartmány na místě někdejších Davidových bud


Více info o apartmánech se dozvíte na webu http://www.davidovy-boudy.cz

pondělí 20. ledna 2014

Bouda prince Jindřicha

Bouda prince Jindřicha (německy Prinz Heinrich Baude, polsky Schronisko Księcia Henryka) byla horská bouda, která byla postavena roku 1889 a roku vyhořela roku 1946 a už nikdy nebyla obnovena. Bouda Prince Jindřicha se nacházela na polské straně Krkonoš nad jezerem Wielki Staw v nadmořské výšce 1415 m. Kolem pozůstatků vede červeně značená hřebenová turistická trasa ze Sněžky na Špindlerovu boudu.

Bouda prince Jindřicha a v pozadí Sněžka
 
Bouda byla určena již od počátku pro náročnou klientelu. U příležitosti desátého výročí byla roku 1899 na průčelí odhalena busta prince Jindřicha. Budova byla dvoupatrová s prosklenou verandou, ze které byl výhled na ledovcové jezero Wielki Staw. V zimní sezóně zde byla oblíbená jízda na saních do polského města Karpacz a do města Milków. Bouda vyhořela v roce 1946. Busta prince Jindřicha byla nalezena z chybějící částí hlavy potápěči v roce 2002 ve vodách jezera Wielki Staw.

Bouda prince Jindřicha
Vpravo za boudou můžete vidět skalní útvar Slunečník

Na místě Boudy Prince Jindřicha zbyla do dnešních dnů pouze plošina se zbytky základů.


neděle 19. ledna 2014

Bobí bouda

Bobí bouda se nacházela v oblasti nad Pecí pod Sněžkou, kterou dnes známe pod názvem Lučiny. Historie této boudy sahá hluboko do minulosti, neboť již v roce 1668 ji zaznamenal na své mapě zemský zeměměřič a kartogaf Království českého Samuel Globic. Dříve se Bobí bouda jmenovala Bodenwiesbauden (případně Bohnwiesbauden), což znamená volně přeloženo ze němčiny "Boudy na náhorní louce". Zkomolením pak vznikl název Bobí bouda.

Bobí bouda
Bobí bouda se siluetou Sněžky

Před druhou světovou válkou ji vlastnil majitel Etrich a bouda se vyznačovala poměrně originálním stavebním řešením se střechami do oblouků a skleněným vrchlíkem středového prostoru. Interiér byl zhotoven celý ze dřeva a byl tak mnohými tehdy považován za jednu z nejhezčích bud na Lučinách. V poválečných období sloužila Bobí bouda odborářským rekreantům a byla oblíbeným místem pro pořádání tancovaček s živou hudbou.

Bobí bouda v zimě
Zasněžená louka Na Lučinách a Bobí bouda

Po roce 1989 byla Bobí bouda předmětem restitučních sporů a objekt chátral. V roce 1990 byla bouda prodána a nový majitel zahájil její rekonstrukci. Nedlouho po zahájení rekonstrukce ovšem Bobí boudu potkal osud mnoha krkonošských bud. V noci z 30. na 31. října roku 1990, jen 14 dní po započetí rekonstrukcí, kolem jedné hodiny ranní přišel požár a objekt prakticky zlikvidoval. O příčině požáru lze jen spekulovat.