Přečtete si recenze Krkonošských bud a vyberte si, kde strávíte svou dovolenou v Krkonoších. Na tomto blogu se dozvíte na které krkonošské boudě nejlépe vaří, kde si dáte dobré pivo, kde vás ubytují třeba jen na jednu noc a kam naopak vůbec nejezděte.

neděle 15. února 2015

Mumlavská bouda

Mumlavská bouda
Mumlavská bouda

Mumlavská bouda (německy Mummelfallbaude) se nachází nedaleko Mumlavského vodopádu, nejvodnatějšího v celých Krkonoších spadajícího z výšky osmi metrů.

Mumlavskou boudu zřídil hrabě Harrach u příležitosti exkurze České lesnické jednoty v roce 1879 a bylo zde účastníkům exkurze podáváno občerstvení. Spisovatel Jaroslav Durych o Mumlavské boudě v roce 1899 napsal, že „si de dává v parných dnech dostaveníčko pražská společnost v Harrachově a Novém Světě porůznu roztroušená. A v témž čase šumí zde i třetí vodopád: to pražské pančky při pletení punčoch zapřádají besedu“. 

Mumlavská bouda na staré fotografii
Mumlavská bouda na staré fotografii

V roce 1909, když už ji vlastnil Franz J. Erlebach, majitel hotelu Rübezahl, vyhořela. Hoteliér boudu obnovil a početným turistům poté dlouho sloužila. V devadesátých letech byla bouda dlouho zavřená a neudržovaná. 

Mumlavská bouda na staré pohlednici
Mumlavská bouda na staré pohlednici
Několikrát jsme okolo Mumlavské boudy šli při cestě od pramene Labe do Harrachova a vždy byla zavřená. V roce 2013 jsme šli okolo při přechodu Krkonoš z Pomezek do Harrachova a jaké bylo překvapení, když jsme viděli Mumlavskou boudu otevřenou. Byla otevřena restaurace, ale na možnost ubytování to nevypadalo. Dle jídelního lístku, který jsme vám vyfotili to nevypadá na bohatou nabídku. Pokud si dáte kachnu nebo smažák, tak už moc daleko nedojdete, spíš se plácnete k Mumlavskému vodopádu a pstruha neměli. Mimochodem na kvalitu obsluhy a zdejších několika málo jídel si na internetu stěžuje dost lidí.

Jídelní lístek na Mumlavské boudě
Jídelní lístek na Mumlavské boudě


Šli jsme tedy dál a po asi 100 metrech je na pravé straně směrem do Harrachova dřevěná budka U Lišáka (děkuji Radkovi z Facebooku za doplnění názvu), která nás vzhledem lákala mnohem víc. Dali jsme si pivo a chleba s výbornou škvarkovou pomazánkou. Už ani nevím jak se budka jmenovala, ale nelze ji minout.   

pátek 13. února 2015

Martinova bouda


Martinova bouda
Martinova bouda

Martinova bouda – lidově Martinovka - se nachází nad Labským dolem pod masivem Vysokého kola ve výšce 1.288 metrů nad mořem. Leží na jedné z křižovatek turistických značených tras, je tedy výborným výchozím bodem pro horské túry. Díky své poloze a celoročnímu provozu se Martinova bouda výborně hodí také pro zimní lyžařské výcvikové kurzy, školení apod.



Ubytování na Martinově boudě
Ubytování na Martinově boudě

Ubytování na Martinově boudě

Martinovka disponuje ubytovací kapacitou 42 lůžek ve 2-5 lůžkových pokojích, které jsou všechny vybaveny WC a sprchou. Hostům je k dispozici kuřácká a nekuřácká jídelna s historickými kachlovými kamny, bar, společenská místnost s kulečníkem a šipkami, lyžárna, sauna pro 6 osob a vířivka. K dispozici je zde bezdrátové připojení k internetu a pro účely školení salonek.


Restaurace na Martinově boudě
Restaurace na Martinově boudě

Historie Martinovy boudy


Enkláva Martinových bud, jedna z nejstarších v Krkonoších, byla založena kolem roku 1642, uprchlíky před nebezpečím třicetileté války na jižním svahu Vysokého kola v Pohraničním hřbetu, v horní části Martinova dolu. Obnovena byla Martinem Erlebachem, po němž také získala jméno, v roce 1795 jako významné středisko českého živlu v Krkonoších. Po různých přestavbách se Martinovka zachovala na místě Nové Martinovy boudy. Ostatní budovy byly strženy v roce 1899.
Koncem 19. století byla J. Bucharem pod boudou založena botanická zahrádka s krkonošskou květenou. V současné době jsou tyto partie nepřístupné a probíhá jednání se správou KRNAP o obnovení. Prozatím bez vážného zájmu ze strany správy parku o oživení této aktivity.

K zajímavostem Martinovky patří skutečnost, že se zde narodila a strávila rané dětství světoznámá tenistka Martina Navrátilová, která své křestní jméno dostala právě po Martinově boudě.

Martinova bouda kolem roku 1905
Martinova bouda kolem roku 1905

Martinova bouda na staré pohlednici
Martinova bouda na staré pohlednici

Martinova bouda kolem roku 1900
Martinova bouda kolem roku 1900

Osobní zkušenosti

Okolo Martinovky jsme chodili často. Bydleli jsme na Horních Mísečkách a každý rok jsme dělali okruh přes Vrbatovu boudu, pramen Labe, Sněžné jámy, Martinovku a zpět přes Labskou boudu a po Masarykově silnici zpět na Mísečky. Dokonce si pamatuju, že na cestě mezi Sněžnými jámami a Martinovkou mě máma zkoušela z barev a čísel, abych obstál u příjmu na základní školu :-)

Na Martinovce jsme nikdy nebydleli ani nebyli uvnitř. Jen jednou jsme si zde dávali pivo po vyčerpávajícím výstupu ze Špindlu za strašného vedra. Moc nás nepotěšilo, že to byl teplej Budvar v kelímku za 35,- v době, kdy všude jinde stálo pivo 16,-. No ale to už je cca před 15 lety a třeba je na Martinovce vše jinak a lepší. Doufám, že se tam brzy dostanu a podám vám podrobnější report.

Informace o Martinově boudě


pondělí 9. února 2015

Kotelská bouda

Kotelská bouda v roce 1905
Kotelská bouda v roce 1905

Kotelská bouda kdysi patřila k nejtypičtějším krkonošským boudám a dodnes z ní zůstaly jen nepatrné zbytky při turistické cestě z Horních Míseček do Kotelních jam. Bouda se nacházela zhruba v polovině cesty do Kotelních jam na levé straně cesty s výhledem na Dolní Mísečky. Založena byla asi koncem sedmnáctého století pro účely tzv. budního hospodářství. Na Kotelské boudě se chovalo třicet koz a osmdesát krav. 

Kotelská bouda v roce 1909
Kotelská bouda v roce 1909

V 19. století však hospodaření postupně upadalo, bouda chátrala a nakonec v ní byla zřízena hájenka. Na popud Jana Buchara nechal hrabě Harrach roku 1905 zřídit novou střechu, aby se typická horská bouda uchovala pro budoucnost jako památka. Roku 1910 přes odpor zdejšího německého obyvatelstva přešla do majetku pražského Ski klubu. Brzy nato za podezřelých okolností vyhořela a nebyla již nikdy obnovena.