Bobí bouda

Bobí bouda se nacházela v oblasti nad Pecí pod Sněžkou, kterou dnes známe pod názvem Lučiny. Historie této boudy sahá hluboko do minulosti, neboť již v roce 1668 ji zaznamenal na své mapě zemský zeměměřič a kartogaf Království českého Samuel Globic. Dříve se Bobí bouda jmenovala Bodenwiesbauden (případně Bohnwiesbauden), což znamená volně přeloženo ze němčiny "Boudy na náhorní louce". Zkomolením pak vznikl název Bobí bouda.

Bobí bouda
Bobí bouda se siluetou Sněžky

Před druhou světovou válkou ji vlastnil majitel Etrich a bouda se vyznačovala poměrně originálním stavebním řešením se střechami do oblouků a skleněným vrchlíkem středového prostoru. Interiér byl zhotoven celý ze dřeva a byl tak mnohými tehdy považován za jednu z nejhezčích bud na Lučinách. V poválečných období sloužila Bobí bouda odborářským rekreantům a byla oblíbeným místem pro pořádání tancovaček s živou hudbou.

Bobí bouda v zimě
Zasněžená louka Na Lučinách a Bobí bouda

Po roce 1989 byla Bobí bouda předmětem restitučních sporů a objekt chátral. V roce 1990 byla bouda prodána a nový majitel zahájil její rekonstrukci. Nedlouho po zahájení rekonstrukce ovšem Bobí boudu potkal osud mnoha krkonošských bud. V noci z 30. na 31. října roku 1990, jen 14 dní po započetí rekonstrukcí, kolem jedné hodiny ranní přišel požár a objekt prakticky zlikvidoval. O příčině požáru lze jen spekulovat.

Komentáře

  1. Bohužel je zde mnoho nepřesností, na které musím reagovat. Předválečný majitel byl skutečně p. Etrich, ten však v roce 1932 zemřel. Teprve druhý manžel vdovy Etrichové za svobodna Mohwaldové Karel Smolík, provedl přestavbu boudy dokončenou v roce 1935 do podoby, jak byla známá do jejího zániku, tak jak jí popisujete. To že pak zchátrala však nebylo v době restituce, ale nechali jí zchátrat již soudruzi z ROH před rokem 1989.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná ještě přesnější by bylo, že to vlastnili manželé Etrichovi, respektive posléze manželé Smolíkovi. Přeci jenom v dnešní době již přiznáváme ženám obdobná práva jako mužům a možná by bylo korektní toto zohlednit. Možná nejlogičtější by bylo napsat - rodina Etrichova, od roku "XY" rodina Smolíkova.

      Vymazat
  2. To je divné ... v r. 1994 jsem tam byl ubytovaný ...

    OdpovědětVymazat
  3. Ja som tam bola s rodičmi a bratom na Silvestra 1978

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, to co zde píšete jsou velké nesmysly. Já a můj manžel jsme od roku1991 až 1993 pracovali na Bobi boudě, náš zaměstnavatel byla Orea Praha. Od dubna 1993 jsme se museli odstěhovat na vedlejší boudu Oddech a Bobi jsme jen kontrolovali. Bobi byla v restitučním řízení. Bouda shořela až v roce 1997.Je to veliká škoda, byla to nádherná stavba s vypalovanym kopulovitym stropem. Budilova Zuzana

      Vymazat
    2. Vyhořela až 31.10.1999.

      Vymazat
  4. I já jsem trávila v 1982 na Bobi boudě rekreaci od ROH.Nezapomenu na první minuty,kdy jsem chtěla otevřít okno,a spadla mi garniz na hlavu.Pokoj byl v hrozném stavu!! Druhý den jsme se odstěhovali na Pražskou boudu a tam spokojeně s naší tříletou dcerou ,jsme si užili celý týden.

    OdpovědětVymazat
  5. Ta zmínka o restitučních sporech je sice zřejmě pravdivá, ale dokumentovat to tím, že byly nějaké spory, které vedly k prodeji 1990 (tedy do roka od "revoluce")? Rád bych viděl všechny spory, které jsou vyřešeny za pár měsíců. Stejně jako "chátrání", které netrvá víc než jednu sezónu. Klonil bych se spíše k připomínkám pod textem a prosím autory článku, aby upravila data a zrušili tu tendenčnost typu - restituční spory (to nechte na rodinách zúčastněných, jejich svědomí a netahejte do toho nikoho dalšího) a chátrání po roce 1989.

    OdpovědětVymazat
  6. Na této boudě jsem v r.1979-81pracoval jako domovník.....mám na tu dobu velmi pěkné vzpomínky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za provozovatele pana Dragouna?

      Vymazat
    2. V januári 1980 som tam stravil týždeň na školskej lyžovačke. Bolo to super. 🙂

      Vymazat
  7. Tam pracoval můj nevlastní táta Míra Hlasů - jeho historky co tam zažil jsou neuvěřitelný!🫣😂

    OdpovědětVymazat
  8. Ja jsme zila na zotavovne Bobi bouda. cca v roce 1959 -1961 co by dite zamestnancu, maminka MTZ a jeji druh co by vrchni cisnik. Spravcem na boude tent
    krak byl pan Grafek, ktery jak si vybavuji, jezdil driv na motorce zavodne a potom, obcas zasobil boudu tim, ze jezdil dolu do Pece pro neco so se dulezite potrebovalo. V te dobe nebyla bouda pristupna autum a vse se zasobovalo konmi. I kufry rekreantu se vozili konmi. Uz si nepamatuji kolik to bylo km z Pece nahoru, ale mam dojem, ze neco kolem 2 ax 3 km.Na boude pracovala i pani Grabkova s dcerou, jmeno mne uz vypadlo, Take meli syna Tondu ktery byl o neco mladsi nez ja se kterym jsme kamaradili a v lete chodili tajne kourit na paseku Globusky, ktere jsme "znarodnili"z vycepu.... Do skoly jsme chodili v Hornim Marsove, Autobusem z Pece do Marsova a zpet a pak pesky nahoru na boudu.Bohuzel uz si presne nepamatuji, kdo vsechno s nami chodil dolu do Pece, protoze nahore myslim u Davidovy boudy, byla mala skolicka, ale vim ze jeste deti z vedlejsi Slovanky a dcera mistniho "postaka" moje kamaradka. Kdyz jsme meli stesti, a potkali jsme nase zamestance,co se starali o kone, tak jsme se mohli svezt, ale jeden usek si museli vsichni vylezt, protoze ten usek byl hodne prudky a kone meli co delat, aby the vuz vytahli.....take si pamatuji tu hroznou tragedii, kdyz Tonda zahynul na sjezdovce, ale to uz jsem zila jinde. Moc mne to tenkrat vzalo, protoze Tonda byl prima kamarad. A taky mne hodne mrzelo, kdyz jsem se dozvedela, ze bouda vyhorela....vyhorelo totiz i moje krasne detstvi, ktere jsem na teto boude prozivala a stale planovala, ze se tam jednou podivam se svym vnukem.....

    OdpovědětVymazat

Okomentovat